1963 Ještě před tím, než se Olympic začal jmenovat Olympic, nesl tento soubor název Karkulka (KARlínský KULturní KAbaret). Překřtěn byl svým prvním manažerem Josefem Smetákem podle klubu ve Spálené ulici: Olympik - s malou změnou na konci. 11.listopadu se na prknech slavného divadla Semafor uskutečnila premiéra pořadu Karla Mareše Ondráš a big beat, později Ondráš podotýká. Měl podobu prolínání satirických postřehů ráčkujícího kluka, promítání diapozitivů a 26 zpívanými i instrumentálními skladbami v podání hostujícího Olympiku. Doprovázel zpěváky jako Josefa Laufera, Pavla Bobka , Mikiho Volka, Naďu Urbánkovou, Yvonne Přenosilovou a mnohé další. Dočkal se 55 repríz a, aniž to kdo tušil, stal se startovní čarou nekonečné poutě tehdy neznámého hudebního tělesa.
1964 Olympic opouští Semafor a "vybaven" sólovými zpěváky vyjíždí na první zájezdy po vlastech českých a díky Karlu Marešovi (dalšího manažera souboru) natáčí i své první desky v legendární edici Big Beat Mladého světa. Snímky, kterých se prodalo na čtyři sta tisíc výlisků, se točili na jeden mikrofon v tehdejším studiu v Bráně borců Spartakiádního stadionu na Strahově. Paradoxně pod prvním singlem (Adresát neznámý/Roň slzy) je podepsán Taneční orchestr Čs.rozhlasu, řízený Josefem Vobrubou. Na desce ale skutečně hraje Olympic. Svědčí o tom i dochovaný "videoklip". Honorář 60,- Kč skupině nikdo neodepřel. Obsazení skupiny se postupně zúžilo na sestavu: Petr Janda - kytara, Miloslav Růžek - saxofon, Miroslav Berka - piano, Pavel Chrastina - baskytara, František Čech - bicí (ovšem občas již zaskakoval a dokonce i nahrával J.A.Pacák), Jaromír Klempíř - jonika, Jiří Laurent - kytara, stále doprovázející zpěváky: Mikiho Volka, Pavla Bobka, Josefa Laufera, Pavla Švába a Yvonnu Přenosilovou. Ale pomalu se osmělovali zpívat i hráči samotní.
1965 Beatlemánie v plném proudu, Olympic přestává potřebovat zpěváky a ani saxofon už není příliš v módě. Začátkem roku odcházejí Josef Laufer (a jeho parádní číslo Horečka), Jaromír Klempíř a Míla Růžek, na jaře Pavel Bobek, Pavel Šváb a Yvonne Přenosilová. V dubnu střídá Jiřího Laurenta Ladislav Klein. Ze zpěváků zůstává jediný Miki Volek. Skupinu také opouští umělecký vedoucí Karel Mareš a je třeba zvolit nového vedoucího skupiny. Laurent a Bobek dali své hlasy Růžkovi, Chrastina, Klein a Čech Jandovi. Olympic má první hity v podobě písní Hvězda na vrbě a Trezor, ale hlavně je na světě první vlastní česky zpívaná písnička skupiny, nesmrtelný megahit, Dej mi víc své lásky. Hudbu napsal Petr Janda a text Pavel Chrastina s jediným zásahem Petra Jandy: místo "…nosit v létě zimní šálu…" dal "…sjet po zadku holou skálu…". Poprvé zazněla na vystoupení v Hořovicích s velkými obavami, avšak s takovým úspěchem, že jí museli třikrát přidávat. František Ringo Čech přijal angažmá do Černého divadla a 12.prosince odcestoval s divadlem na rok do USA. Jan Antonín Pacák se tímto dnem stává stálým bubeníkem skupiny Olympic.
1966 Miki Volek měl na vystoupeních svůj blok písniček s tím, že až bude chtít odejít, ať si řekne. Odešel v dubnu do skupiny Old Stars. Olympic, ve složení Janda - Berka - Klein - Pacák - Chrastina, naplno nastupuje s vlastní tvorbou, i když na koncertech hraje stále převážně převzatý repertoár. Na světě je další hit: Snad jsem to zavinil já a dokonce i jeho televizní ztvárnění a Kleinova Vzpomínka plíživá. Po hlučném vystoupení v Gottwaldově je skupině odmítnuto půjčovat aparaturu, která patří agentuře. Sezóna je ohrožena a Olympic si musí novou aparaturu opatřit jinak. Z tahanic o aparaturu vznikla skladba Modravé mámení. Skupina nahrává ve studiích čs.rozhlasu a čs.filmu. Ne všechny skladby vyšly na deskách a ne všechny se zachovaly.