OLYMPIC

1963 Ještě před tím, než se Olympic začal jmenovat Olympic, nesl tento soubor název Karkulka (KARlínský KULturní KAbaret). Překřtěn byl svým prvním manažerem Josefem Smetákem podle klubu ve Spálené ulici: Olympik - s malou změnou na konci. 11.listopadu se na prknech slavného divadla Semafor uskutečnila premiéra pořadu Karla Mareše Ondráš a big beat, později Ondráš podotýká. Měl podobu prolínání satirických postřehů ráčkujícího kluka, promítání diapozitivů a 26 zpívanými i instrumentálními skladbami v podání hostujícího Olympiku. Doprovázel zpěváky jako Josefa Laufera, Pavla Bobka  , Mikiho Volka, Naďu Urbánkovou, Yvonne Přenosilovou a mnohé další. Dočkal se 55 repríz a, aniž to kdo tušil, stal se startovní čarou nekonečné poutě tehdy neznámého hudebního tělesa.

1964 Olympic opouští Semafor a "vybaven" sólovými zpěváky vyjíždí na první zájezdy po vlastech českých a díky Karlu Marešovi (dalšího manažera souboru) natáčí i své první desky v legendární edici Big Beat Mladého světa. Snímky, kterých se prodalo na čtyři sta tisíc výlisků, se točili na jeden mikrofon v tehdejším studiu v Bráně borců Spartakiádního stadionu na Strahově. Paradoxně pod prvním singlem (Adresát neznámý/Roň slzy) je podepsán Taneční orchestr Čs.rozhlasu, řízený Josefem Vobrubou. Na desce ale skutečně hraje Olympic. Svědčí o tom i dochovaný "videoklip". Honorář 60,- Kč skupině nikdo neodepřel. Obsazení skupiny se postupně zúžilo na sestavu: Petr Janda - kytara, Miloslav Růžek - saxofon, Miroslav Berka - piano, Pavel Chrastina - baskytara,  František Čech - bicí (ovšem občas již zaskakoval a dokonce i nahrával J.A.Pacák), Jaromír Klempíř - jonika, Jiří Laurent - kytara, stále doprovázející zpěváky: Mikiho Volka, Pavla Bobka, Josefa Laufera, Pavla Švába a Yvonnu Přenosilovou. Ale pomalu se osmělovali zpívat i hráči samotní.

1965 Beatlemánie v plném proudu, Olympic přestává potřebovat zpěváky a ani saxofon už není příliš v módě. Začátkem roku odcházejí Josef Laufer (a jeho parádní číslo Horečka), Jaromír Klempíř a Míla Růžek, na jaře Pavel Bobek,  Pavel Šváb a Yvonne Přenosilová. V dubnu střídá Jiřího Laurenta Ladislav Klein. Ze zpěváků zůstává jediný Miki Volek. Skupinu také opouští umělecký vedoucí Karel Mareš a je třeba zvolit nového vedoucího skupiny. Laurent a Bobek dali své hlasy Růžkovi, Chrastina, Klein a Čech Jandovi. Olympic má první hity v podobě písní Hvězda na vrbě a Trezor, ale hlavně je na světě první vlastní česky zpívaná písnička skupiny, nesmrtelný megahit, Dej mi víc své lásky. Hudbu napsal Petr Janda a text Pavel Chrastina s jediným zásahem Petra Jandy: místo "…nosit v létě zimní šálu…" dal "…sjet po zadku holou skálu…". Poprvé zazněla na vystoupení v Hořovicích s velkými obavami, avšak s takovým úspěchem, že jí museli třikrát přidávat. František Ringo Čech přijal angažmá do Černého divadla a 12.prosince odcestoval s divadlem na rok do USA. Jan Antonín Pacák se tímto dnem stává stálým bubeníkem skupiny Olympic.

1966 Miki Volek měl na vystoupeních svůj blok písniček s tím, že až bude chtít odejít, ať si řekne. Odešel v dubnu do skupiny Old Stars. Olympic, ve složení Janda - Berka - Klein - Pacák - Chrastina, naplno nastupuje s vlastní tvorbou, i když na koncertech hraje stále převážně převzatý repertoár. Na světě je další hit: Snad jsem to zavinil já a dokonce i jeho televizní ztvárnění a Kleinova Vzpomínka plíživá. Po hlučném vystoupení v Gottwaldově je skupině odmítnuto půjčovat aparaturu, která patří agentuře. Sezóna je ohrožena a Olympic si musí novou aparaturu opatřit jinak. Z tahanic o aparaturu vznikla skladba  Modravé mámení. Skupina nahrává ve studiích čs.rozhlasu a čs.filmu. Ne všechny skladby vyšly na deskách a ne všechny se zachovaly.